Pane Cipíne, nerad bych diskutoval "úspěšnost", aniž bychom ji definovali a měřili. To by bylo málo produktivní. Nechci také hodnotit, jestli to, když klient zavolá doporučenému a připraví ho na náš telefonát, je horší nebo lepší, než cokoli jiného.
Jen chci zmínit, že slabinu "předehřátí" doporučeného telefonem ze strany klienta vidím v nejistotě a nedostatku kontroly nad tím, co se stalo (nebo ne) a co bylo řečeno (nebo ne).
1. Nevíme, jestli klient opravdu zavolal nebo ne.
2. Nevíme, co o nás klient řekl.
3. Nevíme, na co se doporučovaný klienta zeptal, příp. co namítal.
Řešení? - Klientovi zavolat s tím, že se jeho kontaktu chystáme volat a chceme vědět, jak jejich konverzace proběhla, abychom se mohli lépe připravit. - Také možné, ovšem praktikovatelné pouze s některým typem klientů.
Anebo se dobře připravit na konverzaci po tom, co nám doporučený řekne: "Klient mi nevolal. Co že to chcete?"
U emailu víme, do čeho jdeme. U toho typu klientů, kteří tuto formu komunikace preferují, může být výhodou toto:
1. Víme, že email byl odeslán a doporučený informován (vyžádáme si, abychom byli v kopii).
2. Víme, co bylo napsáno. Můžeme to dokonce klientovi sami napsat a poslat k přeposlání/zkopírování.
3. Ve virtuálním světě zdatný doporučený si může podle naší domény v adrese prohlédnout naše webové stránky a mít tak lepší představu, odkud přicházíme.
Závěrem:
Pro každého klienta a doporučeného funguje něco jiného, a proto ve chvíli diskutování doporučení preferuji probrat i způsob, kterým by ten který doporučený kontakt měl být informován/osloven.
Ještě jedna alternativa...
Zažil jsem, že poradci posílali doporučeným kontaktům dopisy. Nejsem si ale jistý, že v dnešním zrychlujícím se světě, se někomu bude zdát tato alternativa životaschopná. I když kdo ví, zejména pokud kontaktujeme manažery, kteří denně dostávají 100 a více emailů...
Souhlas nebo nesouhlas?
1
0